Jesenické strašení

Jesenické strašení
Literární kroužek ZŠ Velká Jesenice, upravila Zdeňka Francová

Říká se, že už nejméně 300 let u nás žijí strašidla. Jmenují se Křivonožka, Bažiňák, Zlomyslník křiklavý a Blablule.
Nejprve vám povíme něco o Křivonožce. Straší neposlušné děti, a to v noci před spaním. Když usínají, běhá jim za okny, občas jim vlétne do pokoje a schovává jim věci, které pak musí ráno hledat. Než odejdou druhý den do školy, někdy zaslechnou její divný smích. Křivonožka však nedá pokoje a občas zazlobí i ve dne. Proto si děti věci raději hlídají, aby je Křivonožka neschoval. Když začnou večer usínat, může se jim zjevit v pokoji. Leknutím se rychle schovají pod peřinu, ale když po chvilce vykouknou, je už Křivonožka pryč.
Druhým známým strašidlem je Bažiňák. Žije v lesíku "U Kličků". Je velký asi 20 cm, v létě je zabarvený hnědě a sem tam má zelené fleky. V zimě je zas bílý s nažloutlými flíčky. Barvu může měnit podle okolí, maximálně však pětkrát v roce. Vždy, když ta chvíle přijde, hned toho využije a spěchá strašit. V létě žije v bažině, v zimě si tam udělá domek z větví a suché trávy. Vždy se ho snaží co nejvíce zamaskovat, aby ho nikdo neobjevil. Bažiňák straší jen ty děti, které najdou jeho domek a chtějí ho zničit. To pak všelijak huláká a vříská, aby se děti co nejvíce bály a příště nezlobily. Pokud to nestačí, začne prskat bláto z bažiny všude kolem sebe. V této chvíli to děti už nevydrží a utíkají pryč od obydlí Bažiňáka. V případě vytrvalého zlobivce nastupuje poslední stupeň strašení. Je to vypouštění děsného zápachu, který velmi dlouho ulpívá na kůži zlobivce. Ten pak schytá ještě doma pár za uši a příště si dá už na Bažiňáka pozor. Ono smrdět týden jako tchoř není nic příjemného pro zlobivce, ani pro jeho okolí.
Teď něco o třetím strašidle, tím je Zlomyslník křiklavý. Žije na dolejším konci vesnice, kde je malý vodopádek. Ten vodopádek ale není obyčejný! Každý večer kolem půlnoci je tam slyšet pištící hlásek. Když máte štěstí, můžete zahlédnout modrého skřítka. Pokud dělá zrovna rámus, ani si nevšimne, že ho někdo pozoruje. Rád ničí lidem věci na zahrádkách, třeba kůlny, dětská pískoviště i zapomenuté hračky, ale nejraději otrhává stromky a květiny.
Čtvrtým strašidlem je Blablule. Straší ve dne i v noci, děti i dospělé. Mění různé věci, které schovává Křivonožka a v nich také žije. Má vlnící se tělo z barevné mlhoviny. Může měnit barvy a má obrovské svítící prsty. Na hlavě se jí vlní barevné vlasy, má šišaté oči i nos a křivou pusu. Blablule dokáže lidi tak poplést, že zapomínají slova a v noci mohou divně mluvit. Její zaklínadlo zní: "Blekotám, plekotám, různé věci přemotám. Bluf,Pluf!" Dokáže člověka tak poplést, že ani neví, čí je.
Přestože strašidla dělají lidem takové věci, nejsou zlá. Sice straší rádi a neustále, ale ve skutečnosti by nikomu nechtěla ublížit.

Blablule
Anna Zákravská

Straší v noci i ve dne. Děti i dospělí kvůli Blabluly pletou slova a v noci mluví divné věci ze spaní. Když něco hledají mate je, aby to nenašli. Mate je tím, že se mění v různé schované věci. Vždy, když to ten člověk brzo najde pořád dokola blekotá bla, ple bla, ple, bla. V noci jí svítí prsty a prsty na nohách, to proto, aby viděla na cestu. Bydlí ve schovaných věcech, které schovává Křivonožka. Pokaždé, když chce něco schovat říká: " BLEKOTÁM, PLEKOTÁM, RŮZNÉ VĚCI SCHOVÁVÁM! BLUF, PUF." A jak to dořekne stane se to!

Odpadlík všežravý
Nicola Trompischová

Žije v popelnicích, jí všechny odpadky. Jeho největší pochoutka je krabička od rybího filé. Jeho největší vzácností je, že se může přeměňovat za různý odpad. Druhá vzácnost je, že umí létat pomocí vrtule (která je na břichu). Aby mu vrtule fungovala, musí jíst papírky od lízátek. Umí vyskočit až 2 metry. Má dobře vyvinutý čich na jídlo.

Křivonožka
Markéta Ludvíková

Jesenické strašidlo se jmenuje Křivonožka. Straší v noci většinou když spím. Když usínám, tak lítá za oknem, občas mi vlítne do pokoje a schová mi věci, které ráno musím hledat. Když to najdu, pomalu odcházím do školy. Tak se mi zdá, že se mi směje. Věřím tomu, když dojdu do školy, že si Křivonožka malinko odpočne. Křivonožka si nedá pokoje a občas zazlobí i ve dne. Ve dne si věci hlídám, aby mi je neodnesl, chystám se do postele, začínám usínat a najednou se mi zjeví v pokoji. Já se leknu. Rychle se schovám pod peřinu, po chvilince vykouknu a Křivonožka je pryč, a nikdy se už neobjevil.

Dolňák z Čeperky nebo také nazývaný Bažiňák
Kateřina Zákravská

Dolňák z Čeperky žije v lesíku u Kličků. Je velký asi 20 cm, v létě je barvy hnědé a sem tam má zelené fleky, v zimě je bílý s nažloutlými fleky. Pětkrát za jeden rok může měnit barvu podle okolí jako chameleón. Ve chvíli, kdy si může změnit barvu, tak toho hned využije a spěchá strašit. V létě žije v bažině, v zimě si udělá domeček z větví a suché trávy. Ten se snaží co nejlépe zamaskovat, aby ho nikdo neobjevil. Straší ty děti, které najdou jeho domeček a chtějí ho zničit. To pak všelijak huláká a vříská, aby se dotyčné děti co nejvíce bály a příště ho nezlobily. Když vřískání a hulákání nestačí, tak začne prskat bláto z bažiny všude kolem sebe. V této chvíli se už děti většinou začnou bát a utíkají pryč z lesíka od obydlí Bažiňáka. V případě vytrvalého zlobivce nastupuje poslední stupeň strašení, a to vypouštění děsného zápachu, který velmi dlouho ulpívá na kůži postrašeného zlobivce. Doma pak tento zlobivec schytá pár za uši a příště si dá určitě pozor na Bažiňáka. Ono smrdět týden jako tchoř není nic příjemného jak pro zlobivce, tak pro jeho okolí. Stává se, že rodiče zlobivce raději ze školy omluví a ten začne chodit do školy až vysmrádne. Má určitě co dohánět. Od paní učitelky potom zlobivec dostane za odměnu několik úkolů navíc.

Strašidlo Kartovník
Aneta Hadvichová

Kartovník je zlobivá karta. Dělá takové hloupé věci. Když někdo hraje karty a na chvilku si odskočí, tak se Kartovník objeví a všem přehází karty. Víte, jak jsem to poznala? Tak poslouchejte! Jednou večer jsme si z bráchou umanuli, že si zahrajem karty. Tak jsme začali hrát, rozdali jsme si karty. Zatím se mi vedlo nejlíp. Ale pak nás napadlo, že si někam odskočíme, myslím, že pro pití. A mezi tím nám Kartovník rozházel všechny karty. Pak jsme přišli a našli je všechny rozházené, ale to vám teda povídám! Nikdy když hrajete karty, tak uprostřed hry nechoďte pryč!

Dupohrom
Karolina Kašparová

Věříte, že i v Jesenici máme strašidla? Jestli nevěříte, tak si přečtěte tento příběh. Prý támhle na kopci u Horáků každý den od půlnoci do pěti hodin ráno straší. Straší na staré půdě a děsně dupe. Sama paní Horáková mi to vyprávěla. A kdybyste ještě viděli, jak vypadá! Má oči jako uhlí, zuby jako rampouchy a nos má pořád nahoru. Jmenuje se Dupohrom. To proto, že dupe jako hrom, až se všechny domy okolo otřásají. Jde z něho obrovský strach! Paní Horáková se bojí ve svém domečku bydlet. V noci nemůže vůbec spát a spát nemohou ani lidé v okolí. Ten, kdo ráno brzy chodí do práce, se tomu místu raději obloukem vyhýbá - ale stejně se bojí. Nikdo si neumí představit, co se ještě může stát, až se strašidlu přestane na půdě u paní Horákové líbit! Já sama jsem Dupohroma neviděla, protože když straší, tak spím, ale popisovala mi ho paní Horáková. Tu noc, kdy poprvé z půdy uslyšela to hrozné dupání, odvážila se tam jít podívat. Když otevřela dveře, hrozně se polekala. Rychle je zase zabouchla a zamkla na deset západů. Od té doby by tam už nikdy nešla. Tohle strašidlo už začíná dělat starosti celé vesnici. A tak prosím nejen za paní Horákovou, jestli by se našel někdo, kdo by Dupohroma dokázal vyhnat pryč. Věřím, že se takový odvážný člověk určitě najde.

Mračoun
Šárka Pavlíčková

Jeho jméno je Mračoun. Jeho špatná vlastnost je, že se pořád mračí. Jeho potravou jsou listí ze stromu a co leží na zemi např. žvýkačky, ohryzek od jablka. Ty odpadky si ukládá do kapsy, kterou má na břiše.

Zlomyslníci křiklaví
Zuzana Macháčková

Na dolejším konci u Metelků je malý vodopádek, ale nejen tak obyčejný. Každou noc kolem půlnoci tam slyším pištící hlásky. Jednou v noci asi o půl jedné jsem se tam šla podívat a oni tam byli skřítci "Zlomyslníci křiklaví".Musela jsem jít potichu, abych je nevyplašila, ale oni by mně stejně neviděli, protože moc křičeli tak mně neviděli. Pak jsem je viděla jak ničí Metelkům kůlnu, pískoviště a nakonec i zahrádku, protože to bylo v létě. Viděla jsem je jak jdou pod most, tak jsem se pomalu a taky potichu blížila blíž a blíž, pak jsem se naklonila, abych se podívala zblízka a oni mně zahlédli a zmizeli. Tak jsem běžela k Metelkům a všecko jim řekla a u toho jsem se dívala z okna jestli se tam neobjeví, a taky jsem Metelkům řekla, že byli moc hnusní. PAK JSEM ZJISTILA, ŽE TO BYL JEN SEN!
Jsou modrý jen oči mají zelené, ale nejdříve do pěti let jsou světlí a pak ztmavnou. Když je Zlomyslník křiklavý ještě malý, tak má jen dva prsty a když vyroste, tak má tři prsty. Skřítci se dožívají maximálně 34 let, ale maminky rodí v patnácti.

Permon knižní
Martina Cohornová

Obydluje staré i nové archivy hlavně i knihovny. Dorůstá do výšky 20 cm. Velice malá spotřeba. Pojídá starý papír. Když bydlí v knihovně. Permon má v knihovně velké naděje na nalezení vzácného díla. Je malý, má staré drahé věci, místo hole má tužku. Je velmi přátelský! Nemusí objevovat jenom v knihovnách a v archivech, ale můžeme ho najít doma ve vlastní knihovně či knihovničce.

Kamenožrout
Ondřej Mužík

Toto strašidlo se jmenuje Kamenožrout. Žije v kupách kamení, ale svoje doupě si může vykousat svými ostrými zuby třeba ve skále. Živí se kamennou drtí. Je velmi pravděpodobné, že jeskyně tu zbyly po Kamenožroutech. Kdo ničí Kamenožroutovi doupě, na toho plive kamennou drť. Je dlouhý asi dvacet centimetrů, má ostré zuby a drápy a vyjímečně dorůstá délky až jeden metr. Setkáte-li se s Kamenožroutem a nedráždíte ho, je to tvor velmi přívětivý. Tímto skončil můj popis o strašidlu Kamenožroutovi.

Bumbrlíček
Marek Mach

Už několik dní a měsíců pozoruji, jak u sousedů straší. Ode mě z pokojíčku to je krásně vidět a slyšet. Zjistil jsem, že u sousedů na půdě bydlí skřítek, který se jmenuje Bumbrlíček. Je asi padesát centimetrů vysoký, na hlavě mu místo vlasů roste tráva. A ruce ty má jako klacky, velmi tvrdé a světlozelené. Oči má černé barvy a kolem domu běhá v slaměných botách. Starší děti kolem druhé hodiny v noci. Jednou si skřítek Bumbrlíček vyrazil na výlet a zamířil rovnou k nám. Vzbudil jsem se, šel připravit klec, abych ho chytil a mohl si ho lépe prohlédnout. Když už byl skoro u klece, zjistil, že ho sleduji a utekl k sousedům na půdu. Od té doby jsem ho už nikdy nespatřil.

Mulisák
Kateřina Doubicová

Aspoň v jednom městě nebo vesnici je strašidlo. Strašidlo jsem ještě neviděla a chtěla bych ho aspoň jednou vidět. Strašidlo podle mých představ by mělo vypadat: velké modré oči, nos dlouhý jako banán, potrhaný a děravý plášť, děravé boty. Měřit by mělo zhruba 90 cm. To strašidlo bydlí na nějaké staré půdě. Živí se ovocem a trávou, zeleninou, hmyzem. Pije vodu. A zapomněli jsme dát strašidýlku jméno! Tak se bude jmenovat Mulisák. A kdyby nějaké dítě zlobilo, tak by strašidlo přiletělo a vystrašilo by ho. Tím skončil můj příběh.

Štětice hnědá a Pračkáč mokrý
Petra Kholová

Jednou večer, když jsem šla na záchod, ze záchoda na mně vylítlo strašidlo. Jmenuje se Štětice hnědá, myslím, že kdybyste ho viděli, asi byste se ho báli. Bojí se dospělých a straší děti a hlavně se bojí světla. A když jsem si šla umýt ruce do koupelny, z pračky na mě strašidelně sáhlo druhé strašidlo. Jmenuje se Pračkám mokrý. Je pořád mokrý. A moc se bojí špíny. Štětice hnědá se už dlouho kamarádí s Pračkáčem mokrým. Kdyby měli strašit spolu to si nikdo nedovede představit. Jsou oba tak strašidelní. Jeden měří 20 cm, ale natáhne se až do výšky 180 cm - je to Pračkám mokrý. A ten druhý měří asi 30 cm - je to Štětice hnědá.

Smraďoch nožní
Matyáš Valeš

Popis: Je to zelená potvůrka, která když se na tebe dostane, nemůžeš jí sundat. Má veliké světle zelené nohy, které se mohou měnit na světlé nebo tmavé. Má titěrné zelené ručičky, středně velké tělíčko, rovněž zeleňoučké. Na obranu před uličníky používá smrad. Celé tělo je potaženo zelenou plísní . Napadá vám chodidla, když si je nebudete mýt.Vždy když si nemyjeme nohy nebo jiné části těla, tak k nám na návštěvu přijde SMRAĎOCH NOŽNÍ . Věřte mi, já už ho měl . Je to opravdu hrozné, to vám začne asi takhle. Začnou vás trošku škrábat a svědit nohy a pak už jenom víte, že si spolupracovníci a spolužáci stěžují, že vám strašně smrdí nohy, ale to není všechno. Pak vám začnou zelenat. Nejdříve je to světle zelená, pak tmavější a nakonec tmavě zelená. 
Příběh: Řeknu vám příběh o klukovi, který si nemyl vůbec nohy. Tak to vám byl kluk svalovec vytahoval se před holkami a naparoval se na jiné spolužáky. Místo toho, aby si myl nohy tak používal voňavku Adidas. No a tak to šlo dál. Pak k nám přišel asi po 2 týdnech a on vám měl ponožky (Adidas) celé v hustě zeleném porostu plísně, že jsme stěží našli nohu.Povídá, že slyšel od kamaráda, že jsme ho dostali z bryndy jestli mu taky pomůžeme. A my na to co za to. On nám slíbil, že si bude mýt nohy celé dny a že se nebude vytahovat před holkami a naparovat jako páv před spolužáky. A my že by to ušlo a že se o něj postaráme. Na půdě jsme našli starý umělohmotný sud. Dali jsme ho s kamarádem do mýdlové lázně a po 2 týdnech ho vytáhli. Ten vám byl růžový jako selátko. Od toho dne si pravidelně myje nohy. Už se nevytahuje a nechlubí se .
LÉK NA SMRAĎOCHA: Vezměte si velkou nádobu (vana, sud, mísa). Dejte tam vodu a mýdlo (1litr = 15 kg mýdla). Zamíchejte, ale pečlivě. A nechte ho tam asi kolem 2 týdnů (nezapomeňte ho krmit).

Erik Buvol
Veronika Cohornová a Marta Valešová

Příjmení: Buvol 
Jméno: Erik
Adresa: jezero Rozkoš, ostrov č. 7001
PSČ: 552 24
Telefon: 737805711

Výška: 150 cm
Váha: 38 kg
Věk: 35
Pohlaví: muž
Stav: ženatý i milenka

Oči: zářivě žluté
Vlasy: rezaté, ulízlé
Znamení: Kozoroh

Něco ze života: "My jsme cestovní kancelář, do které se pan Erik Buvol přišel zapsat na let do Paříže a souhlasil o vyplnění dotazníku i životopisu o sobě". Tak tedy začal: "Moje stálé bydliště i s mojí manželkou Julii, která je o 30 let starší než já je ostrůvek, na kterém máme postaven moc neobytný dům - zatím ještě stabilní. Ten ostrov je asi v půlce Rozkoše. A jak se dostáváme na břeh a hlavně do Velké Jesenice, kde po večerech strašíme? No jak asi, máme vytvořeny podzemní chodbičky. Ještě jsem vám neprozradil, že mám tajnou milenku Annu", vzdychl: "Ach, kdybyste ji viděli". Pak porosil o prosbu, abychom to neříkali jeho ženě. "Co rád dělám? Jako každý chlap, rád si zajdu na pivečko do hospody U Valešů". Bohužel musel končit, volala mu jeho žena Julie: "Kde seš, hned ať jsi doma!" Pak smutně vzdychl: " Už chápete, proč mám Annu (milenku)". Potom nasedl do vrtulníku, který ho dovezl na břeh Rozkoše a podzemníma chodbičkami se tiše odplížil domů. A jestli nepřišla vlna tsunami a nesmetla jejich dům, tak tam žijí dodnes.

Jak strašidla vyhrála nad zloduchem
Literární kroužek ZŠ Velká Jesenice
Upravila Zdeňka Francová

Jednoho dne, zrovna měla strašidla sraz u Bažiňákova domku, našla ho schouleného u stromu, jak brečí. Po jeho domečku však ani památky! I když strašidla už zdálky viděla, co se mu asi stalo, šla se zeptat.
Blablule povídá: "Kde máš domeček? A kdo ti to vlastně provedl?" "Nevím", řekl vzlykající Bažiňák. Zlomyslník ho chvíli pozoroval a pak mu navrhl, že může spát u něj, dokud se to nespraví. Protože se už pomalu schylovalo k večeru, šel Bažiňák spát ke Zlomyslníkovi. 
Druhý den šla všechna strašidla hledat po celé Velké Jesenici Bažiňákův domeček. Když se vraceli přes opučtěnou bažinu, narazili na domek, který opravdu vypadal jako Bažiňákův. Ten se hned zaradoval, že hledání nebylo marné, chtěl vejít dovnitř, ale co to?! Ven vyskočilo rozzuřené strašidlo, které pronikavě vřískalo. "Co-prsk-tady-prsk-děláte, holánci?" Strašidla si to ale nenechala líbit a zhurta na něj spustila: " Spíš co tu chceš ty?" "Já tu teď bydlím! Nechci vás tu ale už vidět, ať jste pryč!!" ohradil se na ně. Strašidla poznala, že mají co dočinění se vzteklým Fiňokorem. Poodešla tedy stranou, aby se poradila, co s ním provedou. V tom se Bažiňák usmál, napadl ho totiž skvělý nápad, proto se strašidla začala hned domlouvat. Po chvilce se všichni začali přibližovat k domku, kam před chvílí Fiňokor zalezl. Blablule jako neviditelná mlhovina vešla dovnitř, aby zjistila, co na ně Fiňokor chystá. Vzduch byl ale čistý, takže dala ostatním znamení. Strašidla vběhla do domku a vypuklo velké strašení. "Blekotám, plekotám, tobě hlavu zamotám! Bluf! Puf!" volá Blablule. Nato zmatený Fiňokor vyběhl z domku, ale Bažiňák neváhal a hned po něm házel bažinný dynamit. Teď se do toho ještě vložil Zlomyslník křiklavý a začal mu pištět do uší tím nejpronikavějším hláskem co má. A Křivonožka? Ten se do Fiňokora vcucnul a zamotal mu ruce a nožky tím nejsložitějším uzlem. Když i Křivonožka skončil svoje dílo, strašidla pomalu odcházela. Za nimi se ale ozýval vřískot a prskání rozzuřeného a poblázněného Fiňokora.
Druhý den se strašidla vydala zpět do bažiny, aby zjistila, jestli tam ještě Fiňokor je. Zůstal tam však jen opuštěný domeček, do kterého se šťastně vrátil Bažiňák. Byl sice trochu poničený, ale strašidla mu slíbila, že mu ho pomohou opravit.
Večer si uspořádali slavnost, na kterou přišla i strašidla z okolí. Všichni se veselili a radovali nejen z Bažiňákova domečku, ale také z porážky protivného Fiňokora, kterého společně přemohli.

Zástavák slizký
Karolína Zákravská

Jednoho dne ve Velké Jesenici, když lidi a děti šli na zastávku na Čeperku bylo to jako každý jiný den. O půl osmé ráno přijel autobus - akorát bylo divné, že byl třípatrový a fialový. Bylo jim to podezřelé, ale řekli si: " no co, je nový, pěkný a určitě i bezpečný". Tak nasedali. Všimli si také jiného řidiče, kdo by ho také mohl přehlédnout, byl to černoch. Ruce měl jako běloch a hlavu jako černoch. Lidem se to zdálo divné, ale mohl si nechat udělat plastiku rukou. Po chvilce, co si všichni posedali (všichni šli do třetího patra, protože taková příležitost se jen tak nenaskytne, že), záhadný autobus se rozjel. Se všema to nejdřív drclo, pak hrklo a už se jelo, ne, spíš letělo a všem pomalu docházelo, že ty tři patra a záhadný řidič jsou kouzla a čáry! Všichni se začali bát, potom se tam objevily ještě horší zrůdy, takové hnusné slizké příšery, fuj! Jmenovali se Zástaváci slizcí. V autobusech straší lidi a někdy i na zastávkách, obzvlášť na vesnických, tam například kradou lidem zavazadla a kabelky. Ale toho, kdo se jich nebojí, toho se bojí oni a to se pak rozplynou v barevný dým. Starší příšery se rozplývají v modrý nebo zelený dým. V prvním patře straší děti těch příšer, ty jsou nejdříve modré, potom fialové, prostě mění barvy. Potom existují jim podobné příšerky, snadno se spletou, ale žijí v opuštěných budovách nebo mlýnech. Straší lidi, když se tam potulují. Nebo straší děti, když si tam hrají na schovku.

Plačňák a Půlnočňák
Bára Petková

V naší vesnici Velká Jesenice straší. Ale nejvíc straší u nás, u sousedů. Každou půlnoc. Strašidlo jsem už párkrát viděla. Vypadá teda strašně: má jedno oko, pusu zelenočervenou, uši má jako upír, takže odstávací a špičatý, a hlavu má šišatou a i s tělem mají modrou barvu.Naši sousedi o něm nevědí, protože o půlnoci spí a tak je nic nebudí. My nespíme. Tak to strašidlo slyšíme. A jednou když jsem byla doma sama (samozřejmě o půlnoci) jsem se šla dívat z okna na ulici a tam přecházelo to naše strašidlo. Ale né, že bych se ho nebála. Já se ho strašně bojím, hlavně když dělá zvuky a začne výt. A já se ho strašně bála. A u nás máme taky strašidlo. Je možná ještě víc strašidelnější než u sousedů. Chodí mě v každých 10 hodin večer strašit. Bojím se ho moc! Vypadá dost podivně: oči velké jako tenisový míček, hlava placka a nos má veliký jako banán. A třeba na mě ťuká na dveře, začne něco mluvit - v tu chvíli, bych asi vykřikla, taky že jo. Stalo se to v lednu 2003. Začal na mě něco mluvit a já vykřikla a pak jsem si zalezla pod peřinu. Teda nechci nikoho strašit, ale Jesenice je strašidelná. A taky se mi zdálo, že ukradl peníze. Byli to: Půlnočňák a Plačňák.

Mé strašidlo
Jan Kriegler

U nás doma je strašidlo, které mně neustále schovává věci. Třeba před týdnem mně schovalo brusle, dal jsem si je na půdu, a když jsem šel na stadion, tak jsem začal hledat, hledal jsem asi hodinu a našel jsem je venku. Anebo před měsícem se mně ztratila hokejka. Hokejku jsem si dával do pokoje a druhý den tam nebyla, a pak jsem ji našel v kůlně. Tohohle strašidla se asi nezbavím. A věci se mně budou ztrácet dál.

Zavřít okno